O mně

Jmenuji se Daniela Jiráková a pracuji jako maskérka na volné noze - informace, která asi nikoho moc nepřekvapí :) Velmi mě těší, pokud se zajímáte nejen o mou práci, ale i o to, jaká ve skutečnosti jsem a jak jsem se k této práci dostala...

Něco z minulosti...
Narodila jsem se 1.10.1991 (pro vyznavače astrologie - ve znamení Váhy) v Chomutově, dětství jsem strávila v malém městě Jirkov. Mám o 2 roky mladšího bratra a o 16 let mladší sestru. Když jsem nastupovala na střední školu, přestěhovala jsem do Ústí nad Labem. Zpočátku moje cesta byla jasná - chci být právník! Strašně mě bavilo jejich vystupování, přirozená autorita a myšlenka toho, že dobro vždycky zvítězí...s postupem času jsem zjistila, že moje představa o vysněné kariéře je opravdu až moc snová, že pravda ne vždycky zvítězí a ruku na srdce - že nejsem ani tak studijní a čtecí typ :) Každopádně mi administrativa přišla jako super volba, vystudovala jsem tedy veřejnosprávní činnost v Ústí na Labem a jako každý motivovaný absolvent nastoupila do státní správy. Co k tomu říct?! :) Okolí si myslí, že úředníci celý den sedí na zadku, mají za to královské peníze a s úsměvem na tváři čekají na důchod. Realita je však úplně jinde a já zjistila, že to není práce pro mě. Dny byly moc stereotypní, lidi naprudění a celodenní papírování a fakturování mi lezlo krkem. Jenže co teď? Jít na vysokou? Tak jsem to zkusila...další chyba! :-D Vysokoškolská matematika pro mě byla jako lekce svahilštiny. Toužila jsem po tvůrčí činnosti, po něčem, co mě i ostatním bude dělat radost....a protože mě vždycky bavilo kreslit, nápad byl zde - budu kreslit na lidi a dělat je hezčí!

Studuji, studuješ, studujeme...
Po dlouhém přemýšlení jsem nastoupila do Make-up Institute Prague. Ve světě filmového průmyslu je tato škola trochu degradace a málokdo se k jejímu absolvování zpětně přizná. Jako holka z malého města jsem však neměla ani ponětí, že by se dalo studovat maskérské řemeslo a proto jsem hledala vhodný začátek. Osobně si myslím, že počet absolvovaných kurzů z nikoho profesionála neudělá a já nikdy nebyla ta typická kráska, co měla doma haldy šminek, jako malá kradla mamince věci z kosmetické taštičky a denně se s nimi líčila. A proto jsem měla pocit, že potřebuji motivovat, nakopnout...každopádně moje cesta začala právě tady. Jelikož jsem chodila do práce, nemohla jsem si dovolit strávit několik dnů nebo týdnů v Praze, nastoupila jsem tedy na individuální plán a studovala od dubna do září. Seznámila jsem se zde se spoustou nových lidí - někteří mi sedli, jiní ne, ale tak to v téhle brandži chodí. Lačná po vědění jsem si platila jen kurz za druhým a dnes vím, že spoustu z nich jsem absolvovat nemusela, ale snažím se na to koukat pozitivně. Peníze budou - my nebudem! A žádné peníze za vzdělání nejsou vyhozené. S postupem času mi samotná vizáž však nestačila. Chtěla jsem tvořit víc. Být plně samostatná a nebát se žádné výzvy. Ne dělat jen lidi hezčí, ale zcela jiné. Chodila jsem se tedy doučovat do studií na Barrandově poutkování, zaplatila si základy modelací jizev, odlévání těla v silikonárně v Plzni, učila se otisky zubů, abych dokázala dělat falešné nadstavby na míru, absolvovala kadeřnickou rekvalifikaci. Nejvíc jsem však získala od starších kolegů a kolegyň přímo na place. To jsou zkušenosti, které se z žádné knihy ani kurzu nedozvíme.

A jaká že doopravdy jsem?
No to byste chtěli vědět! :) Každopádně můžu říct, že jsem pracovitá, spolehlivá a chodím včas...když řeknu, že někde budu v 15:00, většinou tam jsem ve 14:45, nejpozději ve 14:55 :) Dobře se orientuji ve scénářích i návaznostech a spoustu věcí si (zatím) pamatuji. Moje předchozí povolání mi pomohlo k dobrým komunikačním schopnostem i technické zdatnosti, pořádkumilovné povaze a organizaci práce vč. veškeré kancelářiny :) Na place mám ráda pohodu, snažím se nerušit, ale jsem stále ve střehu.

Jak šla moje kariéra v průběhu let?
Začínalo to jako přivýdělek v roce 2015. Líčila jsem nevěsty a maturantky někde v obýváku nebo kulturním domě. Tahala se neustále s kufrem, byla sedřená a značně finančně podhodnocená. Takový start měla asi většina z nás. Pár let na to jsem si otevřela v Ústí nad Labem vlastní studio. Byla to vlastně kancelář v 1. patře administrativní budovy v centru města. Byl to krásný prostor. Tak čistý a holčičí. Bylo mi tam neskutečně dobře a to dokonce až tak, že jsem se tam chodila schovávat s knížkou o volném čase. Vytvořilo se tam spoustu krásy a já byla přešťastná, že mám svoje kreativní útočiště. Postupem času jsem si zkrátila úvazek v práci, abych se mohla věnovat líčení o něco víc. Byla jsem vyděšená, že nevydělám dostatečně dost peněz, aby mi to pokrylo zkrácený úvazek. Ale někdy se vyplatí zariskovat a tentokrát mi to vyšlo. Přišel covid a já se krátce před prvním lockdownem rozhodla podat výpověď. Každý ve mně viděl blázna a nezodpovědného člověka. Svět je zkrátka plný skeptiků a lidí, co dobré ostatní nepřejí. I tentokrát stálo štěstí na mé straně a v létě roku 2020 jsem se přestěhovala do Prahy plnit si svoje filmařské sny. Bylo těžké opustit rodinu a přátelé, byť jsou jen hodinu autem. Stejně těžké bylo odejít z mého studia. Bylo to něco, co jsem vybudovala, co jsem si vydřela. Ale všechno to stálo za to. A bez radikálních rozhodnutí bych dneska nebyla tam, kde jsem. Ano - nemám Oscara ani Českého Lva. Ale jsem šťastná v práci, kterou dělám a jsem za ni velmi dobře ohodnocená. Občas se zkrátka vyplatí zariskovat. Že štěstí v práci zpravidla značí smůlu v osobním životě, nemusím zmiňovat. Přesto neztrácím naději :)

Co je na práci vizážistky/maskérky super a co naopak ne? :)
Začneme plusy...sama o sobě ta tvůrčí činnost je super v tom neomezeném množství možností. Děláme lidi krásné, spokojené, dodáváme jim sebevědomí, zlepšujeme dny. Nebo je dokážeme změnit k nepoznání - postaršit, nasadit paruku, nalepit kníra...pokud budete mít štěstí jako já, narazíte na mnoho nových přátel a super sympatických lidí, mrknete na místa, která jsou pro většinu lidí nepřístupná, žijete natáčením, focením, reklamou..a teď přijde to ALE :) Vstávačky v létě ještě za tmy, tisíce najetých kilometrů, někdy i 20hod/denně práce, dlouhá a vyčerpávající natáčení, nekonečná únava, nervózní herečky, téměř žádný soukromý život, žádné volno (záleží, jak si to zorganizujete - já to asi neumím!), čekání na proplacení faktur, znovu čekání na proplacení faktur :) A hlavně jednou za čas přijde mozkožrout, který po vašem 3denním odpočinku začne nahlodávat mozek otázkami "Co když mi už nikdo nezavolá? Co když moje kariéra právě skončila? Co když..." - takhle to vypadá, že má moje práce víc mínusů než plusů, ale není to tak! Svou práci miluji a jsem vděčná za každou nabídku...i když se na konci projektu nemůžu dočkat poslední klapky :)

A moje rada pro budoucí vizážistky/maskérky?
Dámy (a dnes už i pánové), je to řehole! Dokonce je to řehole jako prase :) A pokud nemáte tolerantního muže/ženu, na tenhle job hned zapomeňte! Start je hrozně těžká věc, protože než se o Vás vůbec někdo dozví, trvá to měsíce, roky. Požadavky jsou velké. Je třeba ovládat alespoň pokročile angličtinu, vyznat se v jednotlivých historických obdobích, umět upravit i nasadit paruku, nalepit kníra, učesat vysoké rokoko, zvládat pokládanou vlnu nebo válečný účes, stříhat a holit pány. Vybudovat si dobré jméno trvá věčnost a peníze dlouho po startu nepřicházejí. Několikrát jsem přemýšlela nad tím, že kufr prodám a vrátím se do kanceláře. Ale vždycky jsem si řekla "Vydrž! Děláš to pro sebe, pro rodinu, pro lepší budoucnost!" - žádný jiný lék a doporučení asi nemám! Snažte se udržet si pokoru, ta je velmi důležitá. Je to těžká práce a branže je to agresivní, konzumní. Pokud nemáte lokty, brzy Vás to rozpláče...ale až to všechno překonáte a přijdou první lidi, kterým se Vaše práce natolik líbí, že Vám za ni zaplatí, je to nepopsatelný pocit. Přeji všem novým kolegyním a kolegům mnoho štěstí, pevné nervy a hodně spokojených a krásných klientek.

Jo a málem bych zapomněla! Taky naše vybavení stojí pěkný balík...můj skromný sklad převyšuje již hodnotu nového pěkného vozu. Takže šetřete korunky a připravte se na narozeninové/vánoční a jiné dárky v podobě kosmetických paletek, žehliček na vlasy, kufrů a tak :)

No...a to je asi tak vše! Děkuji všem, kdo tenhle můj momentální výlev přečetli, děkuji všem svým klientkám a klientům za důvěru, všem pracovním partnerům, že společně můžeme tvořit úžasné věci, všem kolegyním a kolegům, že mi pomáhají v rozvoji (i těm, kteří mě pomlouvají, že mi to dodává motivaci se ještě víc zlepšovat) a v neposlední řadě všem mým přátelům a známým, kteří mě v práci podporují a věří ve mě!

Těším se na Vás všechny!

Vaše Daniela